OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Okrem úspešného návratu na koncertné pódia bol aj štúdiový návrat IMMORTAL, zhmotnený do opusu „All Shall Fall“, jednou z veľmi očakávaných udalostí tohto roku. 7 rokov v ľade bolo prerušených len pseudosólovým projektom Abbatha – I. Severská scéna sa za ten čas dostala do hibernácie, nevraviac o tom, že doby, keď ma rozmetalo kazetové vydanie „Battles In The North“ sú už len ruinami. Prinesie tento návrat trocha čerstvého severného vetra do hnijúcich zatuchnutých kobiek populárnej formy blackmetalu?
Spolu s IMMORTAL sa vďaka ich „image“ nieslo kariérou množstvo pejoratív, no je nespochybniteľným faktom, že ich hudobná tvorba sa z primitívneho undergroundu prepracovala do širokého povedomia v rámci celej extrémnej scény. Tento úspech súvisel aj s presunom od extrému („Battles In The North“) až po mrazivú melodiku výborného „At The Heart Of Winter“. Posledný „Sons Of Northern Darkness“ predstavoval ešte prierez celou tvorbou a nad „All Shall Fall“ visel dlhé roky otáznik, definovaný snáď len black‘n’rollovou vlnou I.
V súčasnej dobe sa severania rozhodli vsadiť hlavne na atmosféru (nadväzujúcu na „Blizzard Beasts“) , čo je samé o sebe fajn, avšak atmosféra nepodporená silným hudobným dielom môže byť v dnešnej dobe skôr prešľapom. Album je tak skôr opozitom toho, čo sa dialo na „Damned In Black“. Žiadne smršte krkolomných riffov koketujúcich s thrashom, ale skôr kompozície vystavané s dôrazom na atmosféru, z ktorej na mňa dýcha nostalgia starých časov. Abbathov vokál je ľahko obrúsený a spolu s produkciou má veľký podiel na energii, ktorá je položená niekde do melancholickej roviny. Tento recept funguje v eponymnej titulke i v „The Rise Of Darkness“, kde Abbath pracuje s veľmi energickými postupmi, ale hudobne ich drží v mrazivom ľade, čo je výborné.
To je najväčším pozitívom nahrávky, no zároveň aj jej najväčšou slabinou, manifestovanou práve strednou trojicou „Hordes To War“, „Norden Of Fire“, „Arctic Swarm“. Nie je sa tu čoho chytiť a pripomína to trocha pohľad na jednoliatu zasneženú pláň bez štipky reliéfu, no s riadnou dávkou depresie. Okrem autorského zámeru k tomu prispieva aj trocha nenápaditá práca Horghovej artilérie. Je síce precízny, ide ale pomerne priamočiaro, pričom vieme z minulosti, že je schopnejší oveľa technickejšej hry a tu sa až príliš sa podriaďuje celkovému zámeru nahrávky. To sa ostatne dá povedať aj o zvyšku osadenstva, ktorému by prospel modernejší, technickejší prístup k štruktúrovaniu skladieb. Klimaxom je pre mňa jednoznačne „Mount North“ s veľmi zaujímavou melodickou výstavbou, ktorá sa tentokrát dokonale snúbi s toľkokrát spomínaným atmosférickym výrazom „All Shall Fall“. Záver zas nič nekazí a je mixom všetkého dobrého z predchádzajúcich minút.
Celkovo zhrnuté – nie je to taká bomba, ako by sa mohlo očakávať. Je to pomerne atmosférický album so všetkými sprievodnými pozitívnymi i negatívnymi aspektmi. Predpokladám, že každý, kto IMMORTAL sleduje, má v ich bohatej diskografii svojho favorita a rovnako predpokladám, že „All Shall Fall“ sa ním stane len v malom množstve prípadov.
Nový IMMORTAL je absolútne presne taký, aký by ste čakali. Výkony protagonistov sú tentokrát až príliš podriadené mrazivej atmosfére so všetkými pozitívnymi i negatívnymi aspektmi, ktoré to môže subjektívne priniesť. Predpokladám, že každý, kto IMMORTAL sleduje, má v ich bohatej diskografii svojho favorita a rovnako predpokladám, že „All Shall Fall“ sa ním stane len v malom množstve prípadov.
7 / 10
1. All Shall Fall
2. The Rise of Darkness
3. Hordes To War
4. Norden On Fire
5. Arctic Swarm
6. Mount North
7. Unearthly Kingdom
All Shall Fall (2009)
Sons Of Northern Darkness (2002)
Damned In Black (2000)
At The Heart Of Winter (1999)
Blizzard Beasts (1997)
Battles In The North (1995)
Pure Holocaust (1993)
Diabolic Full Moon Mysticism (1992)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 40:10
IMMORTAL na své nové nahrávce sice pěkně vystihují atmosféru mrazivých severských plání, ale po hudební stránce toho nenabízejí zrovna moc. Jen blázen by však čekal jakýkoliv - byť minimální - odklon od toho, s čím uspěli už před lety. Album tedy zní přesně tak, jak se dalo čekat a spokojeni mohou být všichni. Kromě mne.
Po výbornom predstavení na tohtoročnom Brutal Assaulte teda prichádza štúdiový prídavok.
Chápem vytešených fanúšikov, ktorí si s radosťou kupujú krásny digipack "All Shall Fall", rovnako tak tých, ktorým stačí album "At The Heart Of Winter" spred desiatich rokov.
Moja maličkosť sa síce viac prikláňa k druhej skupine, no musím povedať, že "All Shall Fall" je rozhodne príjemným poslucháčskym zážitkom z kvalitne zhudobnenej havranej zimy v Nórsku.
Odklon od hitovosti byl fajn tah. All Shall Fall je daleko zvukomalebnější než-li předchůdce, což kvituji.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.